Zākladní myšlenka:

Jedna osoba pozve k posnīdānī na veřejném prostranstvī.

Pozvané osoby /zpr avidla 4/ se zavāžī zorganizovat na přīštī den /nebo co nejbližšī možný termīn/ dalšī veřejnou snīdani, jejīž hosté co nejdřīve dāle veřejne snīdajī – a tak to pokaćuje stāle dāle.

Při zākladnī sestave z peti osob by tak už desātého dne snīdalo 1,6 miliónu osob.

 

Idea a pocátky
1.kvetna 1996 zacala skupina umelců z okru- hu Friedemanna Derschmidta “obsnídávat” veřejné prostory a už s tím nep- řestala.
Na principu snehové koule založená idea je jednoduchá a pů sobivá. Jedna osoba pozve na snídani. Pozvané osoby /podle pravidel hry 4/ se zaváží další den/nebo v příštím volném termínu/ uspořádat další veřejnou snídani, jejž hosté opet co nejdříve sní- dají, a tak dále.
Veřejné snídání se stává stále více a více kultem. Clovek může stále casteji a casteji pozorovat osoby, které se – na místech jako jsou veřejné parky, prázdné fontány, parko- vište – soustředují kolem svátecne prostřených stolů. Űstní zprávy a dokumen- tacní fotografie /např. Wien,Oslo, Melburne/svedcí o velikém množství násle- dovníkú.

Následky a působení
Požadované výrazné následky bylo již možno pozorovat. Veřejné prostranství se mení, jsou li “obsnídávány” znatelne podle potřeb snídajících. Snídající zacínají- aniž k tomu znatelne přispeli- komunikovat s okol- ním prostředím, byt jeho vlastním mediem, obsazovat prostor a ve vlastním slova smys- lu ho obsazovat: nejen svou přítomností, ale i smyslem své akce.
Pokracuje se dále, vypráví se dále a snídá se dále. Hra pokracuje dále, dokud je nekdo ochoten se připojit.

nebo /i cesky/ na adresu:
Abbé Libansky
Teschnergasse 41/26 A-1180 Wien Rakousko